Někdy v květnu přišel Jirka „Mazaný“ s myšlenkou vyrazit do Švédska na závod světového poháru do Palsbody a od té doby jsem to už z hlavy nedostal a byl natěšený se konečně podívat do Skandinávie. Nejdál na severu jsem byl v Dánsku,takže do Švédska mě to „táhlo“ jako nikdy. Moc Čechů se tam přímo „nehrnulo“ ale srdcař Sam Andrlík se této myšlence též nebránil. Takže jsem byl v klidu,že budeme alespoň tři a role mechaniků si spravedlivě rozdělíme a já ještě „přibalím“ sebou i svou rodinu a spojíme příjemné s užitečným a po závodech vyrazíme na „trip“ po Švédsku .-)
Jenže to nakonec dopadlo podle známého přísloví „Člověk míní a Pán Bůh mění“
Kontaktoval jsem Emila Broberga (dvojnásobného MS v F3D a syna slavného Gunnara Broberga a zároveň pořadatele) zda-li by mně to odmechoval,když přijedu sám s rodinou .-) Emil mně okamžitě odpověděl,že nemusím mít obavy a buď on a nebo někdo ze švédských kluků určitě pomůžou .-)
Plán byl tedy jasný : vyzvednout v rentcaru CAMPER zapřáhnout za Toyotu a vyrazit přes mosty do Palsbody (SWE). Na trajekt se mně nechtělo,nemohl si nechat ujít zážitek z Öresundského mostu,který spojuje Kodaň z Malmö (most má tři fáze : nejdříve vás čeká 4.km tunel poté 4.km ostrov a nakonec 8.km mostovka).
Cestu jsme zahájili ve středu 31.7. ve 20h. a nakonec jsme se s Míšou( odkočírovala celé Dánsko a kus Švédska) rozhodlI to dát na jeden zátah .-) Věděl jsem že v 5h.ráno příchází vždy největší „krizovka“ co se soustředění týče,ale když to překonáte máte vyhráno 🙂
Dostatečný výběr CD muziky a neustálá konverzace s Míšou (musíte prostě „pindat“ o čemkoliv) a cesta příjemě ubíhá,že po 21h. „raisování“ jste o 1650km na místě .-)
Čtvrteční trénink jsem opravdu pro jistotu „z nevyspání“ vynechal a šli se přívítat,protože tou dobou se na letišti vyskytovalo ještě pár pilotů včetně Emila a Gunnara a já byl během dvou minut „klidný jako skřítek“ když Emil mně pověděl,že půjde do toho se mnou v jednom teamu a střihne si premiéru v F3E 🙂
V pátek po obědě jsme do toho šli a Emil musel projít mým „rychlo kurzem“ házením neboli švihnutí éra pod určitým úhlem a přesného načasování hodu ( jeho F3D startují ze země díky podvozku) a já na oplátku kurzem švédštiny “ en , två , tre … sväng “ Chtěl jsem po Emilovi aby počítal jak kola tak i k jedničce pylonu v jazyce na který je zvyklí .-)
Hned od začátku bylo jasné,že jsme si s Emilem neskutečně sedli a všechny starty rozebírali a jelikož ve Švédsku převládalo krásné letní počasí a „luft“ byl opravdu těžký a vysoký tlak 1015 hPa a nadmořská výška byla jen cca 50 m.n.m ! No a bylo hned jasné,že žádné 54 nebo 55 se tady lítat nebudou !!! Bylo hezké vidět jak se Emil o vše zajímá a vlastně neměl vůbec tušení jak je hodně pracné naladit elektrický pohon,aby jste vůbec odlítal 10.kol a dostal se do cíle .-)
Musel použít jednolisty s menším průměrem a startovat na 1/2 plynu a vydržet až k jedničce a tam to teprve rozjet na plno .-)
Všech 8.základních kol + finále lítal na VABANK a tzn.že letová hladina byla pod pylony a párkrát taky i půl metru nad zemí a ořezávat pylony na těsno a stejně jsem standartně lítal „jen“ 59-61s. a limitér vypínal přesně v cíli !!! Během závodu jsme 3x posekali (2x Emilova jednička+můj SUPERCUT takže taky jednička) !!!
Tjarko van Empel z (NL) a jeho revoluční dvoulistový pohon byl pro náš team prostě nedostižný,protože když Tjarko lítal čistě tak dosahoval časů 57.5s. a vždy oblelěl 10.5 kola než mu vypnul limitér 😮
Po základních 8.kolech jsme skončili druhý a měli přímý postup do finále,kam ještě prošel ze 3.místa Martin Larsson .-)
Jenže finále dopadlo opět stejně : můj pomalý start a braní pylonů u huby stejně nestačilo na čistý let Tjarka a finále dopadlo naprosto stejně jako základní část .-(
To v F3D základní část vyhrál Emil a druhý byl Bram a třetí Gunnar ( klucí lítali časy 56-57s.) a po absolvování dvou semifinálovích letů postoupili do finále Emil a jeho otec Gunnar a Thomas Eriksson takže ryzí švédské finále .-)
Emil potvrdil roli favorita a po zásluze zvítězil 🙂
Nasmím zapomenout na sobotní BANKET v rodinném sídle Brobergových a jejich skvělého pohostinství, vše se neslo v naprosté přátelské atmosféře,kde jsme si to opravdu užili.
Velké poděkování patří celé Brobergově rodině, že uspořádala tak skvělé závody na krásném letišti zasazené do švédských lesů a mně to tam připadalo „skoro“ jako u nás doma,protože podobnou scenérii mám i já u Lánské obory.
Ještě v neděli vyráželi směr Stockholm,takže dalších skoro 250km navíc,kde nás čekala prohlídka starého města a dále pak byla na programu dánská Kodaň a německý Berlín (Brandeburská brána a Checkpoint Charlie) a návrat do vlasti po absolovování 3750km dlouhé výletní trasy .-)
Byla to sice pěkná štreka,ale pro mě jako šoféra kamionu to zas nebyla žádná tragédie a rozhodně to stálo za to .-)
foto: Wim Lentjes a Kamil Mojo
Přidejte odpověď